Příznaky, jenž vystihují dnešní psychózu pojmenovanou schizofrenie, je možné sledovat v celé historii lidstva. Zdárným příkladem může být třeba Johanka z Arku, která se stala Francouzskou národní hrdinkou, když vedla svá vojska do boje proti Angličanům. Ve čtrnácti letech začala slyšet hlasy a ve viděních se jí zjevovali andělé, kteří ji ujišťovali, že je vyvolena bohem. Svým nezlomným přesvědčením dokázala působit nejen na vojáky, ale i prostý lid, což u královského dvora vyvolalo rozpaky a z panny Orleánské se stala nepohodlná mučednice.
První podrobnější charakteristiku, choroby postihující mladé lidi, vytvořil Bénédict Morel v roce 1853 a pojmenoval ji dementia précoce (raná demence). O více jak čtyřicet let později se pod názvem Dementia praecox (předčasná demence) dostala i do oficiální učebnice psychiatrie. Kraepelin věřil, že se jedná o onemocnění mozku způsobené organickými změnami, jako tomu je u Alzheimerovy choroby, s čímž nesouhlasil švýcarský psychiatr Eugen Bleuler, jenž jednotlivé symptomy rozdělil na funkce osobnosti, myšlení, paměti a vnímání. Tím se mu podařilo prokázat, že neléčená schizofrenie sice vede k rozpadu osobnosti, ale nemá přímý vliv na inteligenci. Projevy degradace mysli jsou spojeny s poškozením soustředění, pozornosti a nechutí intelektuálního myšlení. V roce 1908 původní označení změnil na pojem schizofrenie, který má základ v řeckých slovech skhizein (rozštěp) a phrenos (mysl).
Schizofrenie je vážné duševní onemocnění, jenž je způsobeno abnormální chemickou aktivitou v mozku. K přenosu informací a přidělení priority mezi jednotlivými buňkami je využíván dopamin, jehož hladiny jsou u nemocných zvýšeny. To má za následek jeho zaplavování velkým množstvím informací, u nich není schopen správně určit důležitost. To se podepisuje na způsobu jeho myšlení. Za každou maličkostí hledá důvod a za každou cenu musí mít nějaké vysvětlení. To způsobuje bludy a halucinace. U halucinací se nejčastěji jedná slyšení hlasů, které mohou dávat nemocnému příkazy nebo s ním dokonce promlouvat. Krom zvukových halucinací se objevují i zrakové, chuťové, čichové a další. Bludy neboli mylná přesvědčení se často projevují pocity paranoie, pronásledování, žárlivosti, hypochondrií, přesvědčením, že byl vyvolen spasit svět či je nějakou slavnou osobností. Přílišné množství informací má za následek poruchu myšlení, která se vyznačuje neschopností se soustředit a logicky uvažovat. Dostavuje se i podivné chování. Tyto pozitivní příznaky jsou poměrně dobře kontrolovatelné pomocí léčby, ty negativní jsou na tom mnohem hůře. K nim se řadí neschopnost vyjadřovat a prožívat emoce, ztrátu motivace a uzavírání se do sebe.
Schizofrenie nemá žádnou specifickou metodu pro diagnostiku, o její přítomnosti je nutné rozhodnou na základě příznaků projevujících se během vyšetření. Pokud tyto příznaky trvají déle než jeden měsíc a neexistuje pro ně jiný důvod, je teprve jako příčina diagnostikována právě schizofrenie. Nejčastěji se projeví v době dospívání, tedy kolem patnáctého roku a jako mezní věk se povětšinou udává třicet let. To však nevylučuje, že může propuknou dříve či později, nejpozději však do 45 let. Rozeznáváme několik základních druhů, z nichž je nejrozšířenější paranoidní schizofrenie. Její průběh je u každého pacienta naprosto odlišný. Povětšinou se příznaky projevují v atakách, po nichž je nemocný schopen normálně fungovat. U některých lidí se objeví jen několik těchto atak a poté dojde k úplnému vymizení příznaků. Druhou skupinu tvoří pacienti, u nichž se tyto ataky v nepravidelných intervalech vrací, a jejich vznik má souvislost se stresem. V těchto dvou případech lze pomocí léčby bludy a halucinace potlačit úplně nebo jejich intenzitu snížit natolik, že je nemocní ignorují. Třetí skupinu tvoří pacienti, kteří na jakékoliv pokusy o léčbu reagují velice špatně nebo dokonce vůbec. U nich jsou příznaky schizofrenie celoživotní. Schizofrenici se v průměru dožívají o patnáct let nižšího věku, než běžná populace, což je v značné míře zapříčiněno vysokým množstvím sebevražd.