Nejrozšířenější a dozajista i nejznámější formou nemoci je paranoidní schizofrenie. Ta se vyznačuje bludy, čili pocity věčného pronásledování, pocitů ohrožení či žárlivosti. Projevuje se také halucinacemi, kdy nemocný může slyšet hlasy, které mu říkají, co má dělat či komentují jeho činy. Ve stresových situacích bývá chování postiženého často agresivní, avšak při dodržování léčby má poměrně slušnou prognózu na plnohodnotný život.
Pravým opakem je hebefrenní schizofrenie, která je sice poměrně vzácná, ale na druhou stranu nabízí jen omezené možnosti léčby. Projevuje v období dospívání a má poměrně rychlý progres příznaků, což většinou vede k úplnému rozpadu osobnosti. Zpočátku mohou být symptomy přisuzovány pubescentnímu věku, neboť je postižený nevhodně chová ke svému okolí a je náladový. Postupně ztrácí schopnost racionálního uvažování, což se projevuje častými filosofickými úvahami na abstraktní témata a jejich řeč ztrácí logiku. Příznaky pozvolna nabírají až absurdních rozměrů, čímž staví nemocného do role podivína se zvláštním způsobem uvažování, bez smyslu pro zodpovědnost a častým vulgárním vyjadřováním. Halucinace bývají spíše krátkodobé, nestále a absurdní.
Další poměrně vzácnou formou je katatonií schizofrenie, jenž se projevuje narušením hybnosti. Rozdělujeme ji na dvě fáze a to stuporózní a produktivní. Při stuporózní fázi nemocný zaujímá neobvyklou, až krkolomnou polohu, v níž bez hnutí zůstává několik hodin až dnů. Toto stádium je doprovázeno snovými či scénickými halucinacemi. V produktivní fázi je pacient neklidný a chová se naprosto nepředvídatelně. Častá je ztráta řeči a příznaky negativismu.
Nejvzácnější formou je simplexní schizofrenie, která se vyznačuje pozvolnou izolací od okolního světa. Nemocný se uzavírá do sebe, ztrácí hygienické návyky, bezúčelně se potuluje a dochází k degeneraci myšlení. Ze všech typů má nejhorší možnou prognózu, neboť se povětšinou schopnosti nemocného dostávají až na úroveň demence. Jelikož se projevuje absolutním nezájmem o jakékoliv dění, emočním chladem a nezájmem o jakýkoliv druh myšlení, trpí nemocní pocity nicoty, což u nich vyvolává sebevražedné tendence.
Chronickým a na léčbu špatně reagujícím typem je reziduální schizofrenie. Vyskytuje se u lidí, kteří dříve zažili psychotickou ataku a projevuje se otupělostí, značnou pasivitou, ztrátou motivace, omezeným vyjadřováním, zanedbáváním sociálních vztahů a zevnějšku.